Jak vyrovnat podlahu? Ať už rekonstruujete, nebo stavíte, zaměřte se na rovný podklad!

by Markéta Vlčková

Pokud pokládáte novou podlahu, platí, že krom výjimek nelze novou podlahovou krytinu položit na tu stávající. Většinu podlah, ať už vinylových, dřevěných nebo laminátových je potřeba pokládat na rovný povrch. Pusťme se do toho.

Vinylová podlaha
Pokládka podlahy Quick Step

Před pokládkou vyrovnávací vrstvy očistěte podklad

V zásadě lze podlahu vyrovnávat třemi způsoby – samonivelační stěrkou, speciálním anhydritovým potěrem či „suchou cestou“. Nejdříve je ale nutné podklad očistit od zbytků starých podlahovin, lepidel apod.

Těch se zbavte mechanicky odsekáním či oškrábáním. Takto odstraňte i jakékoliv další výrazné nerovnosti – hrbolky, boule či výčnělky. Opravte i případné větší trhliny v podkladu. Pokud byste to neudělali, hrozilo by zatékání nivelační hmoty. V neposlední řadě je potřeba povrch důkladně zamést a vyluxovat.

Samonivelační stěrka – jak připravit podklad a jak namíchat samotnou stěrku?

Nejdříve se podívejme na samonivelační stěrku, která je velmi oblíbená. Před aplikací stěrky je bezpodmínečně nutné podklad napenetrovat. Penetrační nátěr se postará o správnou přilnavost a pevnost vyrovnávací vrstvy. Funguje tak, že naváže drobné prachové částice, které by jinak bránily dobré přilnavosti stěrky. Dále také brání pronikání vlhkosti. Penetrace se provádí pomocí štětce nebo válečku dle savosti podkladu v několika nátěrech – vždy ale čekejte, až předchozí nátěr zaschne.

Samonivelační stěrka se prodává pytlovaná a míchá se s vodou v předepsaném poměru. Výsledkem je tekutá homogenní hmota vysoké viskozity. Ještě před samotným vylitím stěrky na podklad je potřeba podlahu zaměřit nivelačním přístrojem nebo vodováhou. Dále je vhodné si vytvořit výškové nivelační značky ve čtvercové sítí ve vzdálenosti 1 až 1,5 m od sebe. To je možné provést například pomocí hmoždinek a vrutů, které se navrtají do podkladu do takové úrovně, aby jejich výška vyznačila rovinu.

K čemu při lití stěrky poslouží zubové hladítko a ježkový váleček?

Stěrka se na podklad lije kolmo v rovnoběžných vzájemně se stékajících pruzích. Spojení nalitých pruhů napomáhejte hlazením zubovým hladítkem. V neposlední řadě je potřeba odvzdušnění a konečné vyrovnání stěrky, které se provádí ježkovým válečkem. Ježkovým válečkem se odvzdušňují vždy dva poslední sousední pruhy, aby se takto nezasahovalo již do tuhnoucí stěrky.

Důležité je třeba také říci, že stěrku se doporučuje aplikovat ve vrstvě o maximální výšce 20 mm. Pokud potřebujete vyrovnat větší rozdíly, je potřeba stěrku lít ve více vrstvách. Vždy ale prostudujte technický list u konkrétní stěrky – doporučená výška vrstvy se může lišit dle druhu nivelační hmoty.

Dbejte na to, aby samonivelační stěrka nevysychala na přímém světle nebo v průvanu

Samonivelační stěrka by neměla vysychat příliš rychle – je ji třeba ochránit před průvanem, přímým slunečním svitem. To znamená, že v případě, že stěrku aplikujete za slunečného dne, je potřeba okna zakrýt.

Druhou možností je anhydritový potěr – ten ale svěřte profíkům

Kromě samonivelační stěrky můžete podlahu vyrovnávat i anhydritovým potěrem. Hlavním rozdílem mezi stěrkou a anhydritovým potěrem je ten, že na druhý zmíněný způsob vyrovnání podlahy si budou profíky muset pozvat i ti nejšikovnější domácí kutilové. Nivelace anhydritem je náročná a vyžaduje speciální přístroje (například speciální odvzdušňovací přístroj). Výhodou tohoto náročnějšího postupu je opravdu dokonalá rovnost. Je vhodná tam, kde jsou opravdu velké rozdíly ve výšce podlahy, protože lze aplikovat ve vrstvě o výšce až 80 mm. Připravte se ale na delší schnutí – chodit se po ní dá po dvou dnech, pokládat podlahu až po pěti. Proti tomu aplikovaná nivelační stěrka je pochozí už po 10 hodinách.

Jak vyrovnat podlahu suchou cestou?

A do třetice si povíme, že podlahu lze vyrovnat i suchou cestou.

Sádrokartonové, sádrovláknité a cementovláknité desky, položené na nerovnou podlahu mají hned několik benefitů. Logicky odpadne čas potřebný k zasychání potěru. Zároveň jsou tyto podlahy lehké, takže jsou skvělým řešením pro vyrovnání podkrovní podlahy. Dají se využít i v koupelně – zde je ale třeba podlahu ošetřit penetračním nátěrem.

Udělali jsme vám v otázce možností vyrovnání podlahy trochu jasno? Rozhodně je třeba se na toto téma zaměřit, pokud se chystáte rekonstruovat stávající podlahu nebo stavíte svépomocí – moderní podlahové krytiny sice nejsou jen estetické, ale i praktické a odolné, ale rovný podklad potřebují všechny.

Dveře v interiéru – kam je umístit, jak by se měly otevírat a jak vybrat zárubeň?

by Markéta Vlčková

Téma dveří v interiéru nezačíná a nekončí v obchodě s dveřmi, naopak. Podívejme se na vše od začátku a dotáhněme to do konce. Pokud si na stavbu novostavby sjednáte stavební firmu, která vám připraví stavbu na klíč, máte vyřízeno (i když není špatné se vyznat, aby si člověk nenechal všechno líbit), ale pokud stavíte svépomocí nebo rekonstruujete, budete „stavět dveře“ – to znamená například budovat stavební otvory. To vás čeká třeba i tehdy, pokud se rozhodnete v panelákovém bytě přidat jednu příčku… zkrátka se na to podívejme, protože se to opravdu hodí.

Umístění dveří není banální otázka – pomůže kreslení v půdorysu

U dveří je důležitou otázkou i správné umístění a je třeba ho řešit už ve stádiu hrubé stavby. Na první pohled to zní jako banální otázka, ale není to vůbec tak. Nešikovné umístění dveří vás bude v budoucnu mrzet. Myslete zejména na to, že všechny tzv. „komunikační linie“ by měly být v bytě co nejpřímější. Dveře by na sebe měly navazovat.

I když se to nabízí, nebývá vždy nejpraktičtější umístit dveře doprostřed stěny. Nakonec totiž zjistíte, že vás to limituje při rozmisťování nábytku. Vezměte půdorys domu či bytu, nejlépe s už zakresleným nábytkem, a nakreslete si linky průchodu celým prostorem. Tak objevíte problematické body.

Jak otevírat dveře? Tak, abyste měli rozhled!

Důležitou otázkou je otevírání dveří. To nesmí překážet provozu. Dveře zpravidla otevíráme z komunikačního prostoru, tedy chodby, předsíně nebo haly, do obytné místnosti. Pokud to nedovoluje velikost místnosti, dveře se otevírají směrem ven – to je zvykem u koupelen a WC.

Dveře by měly být umístěné a měly by se otevírat tak, aby osoba v nich stojící měla rozhled na větší část obytné místnosti. Proto nikdy nevolíme otevírání dveří proti stěně. Pokud se nachází dveře blíže rohu místnosti, vždy dveřní křídlo otevíráme směrem k nejbližší stěně.

„In“ jsou vyšší dveře

Na velikosti záleží! Rozměr dveří vyplývá z funkce uzavíraného prostoru – odvíjí se od počtu osob v místnosti, od toho, co se skrze dveře přepravuje, apod. Minimální šířka dveří do koupelny, na WC či do šatny by měla být 60 cm, ale doporučuje se 70 cm.

Vnitřní dveře do pokojů a vstupní dveře do bytů by měly být alespoň 80 cm široké, u vstupních dveří do rodinného domu se doporučuje 90 cm. Vždy ale zvažte svoji situaci, respektive situaci obyvatel bytu či domu – jejich věk, zdravotní stav, ale i vyžadovaný komfort. S širšími dveřmi navíc odpadá mnoho starostí při stěhování.

Co se týče výšky dveří, považuje se za standardní průchozí výšku 197 cm. Měří se od líce zárubně po vrchní úroveň podlahy – neodečítá se výška prahu. Často se ale setkáte s doporučením průchozí výšku zvýšit na 210 cm i více. Ocení to zejména vyšší osoby. Ačkoliv se Češi neřadí mezi nejvyšší národy v Evropě, jsou u nás vysoké dveře oblíbené. Dá se říci, že jsou v módě. I proto někteří výrobci nabízejí sériové modely vysoké 220 až 270 cm.

Místo v menším interiéru ušetří dveře posuvné do pouzdra

Protože se většina interiérů v současné době potýká s nedostatkem místa, jsou velmi populární dveře posuvné do stavebního pouzdra, které při svém otevření elegantně zmizí do stěny, což je rozdíl oproti klasickým otočným dveřím, které vždy trochu uberou z využitelné plochy. Je to velmi nápadité řešení i pro chodby, kde hrozí, že se jednotlivá křídla budou otevírat do sebe. V naší nabídce najdete vysoce kvalitní stavební pouzdra Eclisse, která jsou proslulá kvalitou svého zpracování a konstrukční promyšleností a navíc je na ně poskytována 12 let záruka – to už o něčem svědčí!

V moderním interiéru vládnou obložkové zárubně, designovkou jsou zárubně skryté

S dveřmi neodmyslitelně souvisí zárubně. Jaké máme typy?

  • Ocelové
  • Obložkové
  • Rámové
  • Skryté

Ocelové zárubně z tenkostěnného ocelového plechu osazené dvěmi nebo třemi dveřními závěsy jsou dnes častější v komerčních, výrobních a skladovacích prostorech.

V interiérech rodinným domů a bytů je vytlačují zárubně obložkové. U ocelové zárubně je důležité říci, že se osazuje do stěny před pokládkou podlahy a nahozením omítky. Do stěny se zazdívají napevno. Při výměně je potřeba takovou zárubeň vybourat a zazdít novou – to ji nejspíš činí méně populární oproti zárubni obložkové, u které je výměna snadná. U ocelové zárubně je potřeba pro dveře vytvořit otvor o 75 mm vyšší a o 75 mm širší na každé straně oproti průchozí šířce a výšce dveří.

Obložková zárubeň se montuje až do čistého interiéru. Osazuje se do otvoru po položení podlah včetně koberců a poté, co je hotová i omítka a případné obložení stěn. Může být vyrobena z masivního dřeva, dřevotřísky nebo dřevovlákna. Snadno se demontuje – není totiž zazděna. Je možné ji využít u libovolně širokých stěn. Otvor ve stěně musí být o 50 mm na každou stranu širší a o 50 mm na výšku vyšší, než je průchozí rozměr dveří. Při použití speciální profilace zárubně je možné osadit tzv. bezfalcové dveře, které jsou velmi rafinovaným designovým řešením – dveřní křídlo díky skrytým závěsům dokonale lícuje se zárubní.

Rámová zárubeň může být plastová s ocelovými výztuhami nebo dřevěná. Své uplatnění najde zpravidla tam, kde je potřeba oddělit prostory různých klimatických podmínek – například obývací pokoj a chladnější chodbu či zimní zahradu.

Velkým trendem současného interiérového designu jsou minimalistické skryté zárubně. Ocelové či hliníkové profily zazděné přímo do stavebního otvoru jsou přetažené až na hranu povrchovou úpravou okolní stěny (tedy omítkou či obkladem). Umožní dosednutí dveřního křídla až ke stěnové konstrukci. Čistý nenápadný design skryté zárubně nechá vyniknout kráse samotného dveřního křídla.

Eclisse Syntesis Line dvoukřídlé

I v oblasti dveří existují trendy. Není vůbec špatné je sledovat. Často nejsou jen estetickou záležitostí, ale přispívají i k praktičnosti – například zmíněné dveře do stavebního pouzdra jsou opravdu luxusní designovou záležitostí, kterou oceníte i v praxi díky úspoře prostoru. Skryté zárubně se zase zaručeně postarají o „wow“ efekt a nadchnou všechny, kterým záleží na tom, aby byl interiér vyladěn do posledního detailu.